Starý Petřín – Štítary A 2 : 2 (2 : 1)

Starý Petřín – Štítary A

2 : 2 (2 : 1)

Za krásného konečně nedělního odpoledne jsme zajížděli na jako vždy horkou půdu Petřína, kde nás čekal stejně natěšený soupeř, který si tento rok vede až na několik tradičních excesů velice dobře a dlouho okupoval čelo tabulky. Jelikož se navzájem velice dobře známe a o taktice nemohla být řeč nezbývalo, než založit hru na důrazu a agresivitě a tím vzít soupeři vítr z plachet a čekat na nějaké to vyloučení, které v těchto krajích bývá téměř pravidlem. Vzhledem k tomu, že se na zápas omluvili pouze Böhm a Zsagar, mohli jsme vybírat z širšího kádru a poskládat tak technické se silovými typy hráčů. Domácí na svém hřišti nerozdávají body zadarmo a každý bod si musíte tvrdě odmakat. To se potvrdilo také v tomto zápase. Mužstvo Petřína je složené silově velice dobře vybavenými hráči s útočníky, kteří mají výškové parametry basketbalistů :-). Začátek zápasu se nesl v duchu vzájemného oťukávání a hra byla přerušovaná celou řadou soubojů a následných ošetřování. Domácí se snažili nakopávat balóny na útočné duo a my zase vice držet balón, a nedovolit tak domácím posílat nebezpečné centry. To se nám zpočátku dařilo a některé naše hráče domácí vyloženě honili po hřišti se snahou za každou cenu zastavit muže z bílou merunou. Je pravdou, že jsme museli Pepi o poločase usměrnit, páč to vypadalo na brzkou zlomeninu a soudce byl snad i pro. Pak ale jak to již bývá zvykem to na co od začátku hráče upozorňujeme, že si mají dávat pozor se stane. Darovali jsme domácím drobným faulem standardku přímo ukázkovou. K té se nemohl postavit nikdo jiný než Jankuj a všem ukázal kopací techniku z jiné soutěže. K tomuto klukovi chci říct jenom jedno, klobouk dolů. Když se jedu podívat na Petřín tak jenom na kopací techniku tohoto borce ty centry, rohy, přímáky hmmm…..no a tak poslal balón nechytatelně do brány a my prohrávali 1:0. Jenomže my máme podobné hráče a máme jich naštěstí víc a tak jsme nesložili zbraně. Bohužel musel hned po chvíli odstoupit Ondra, který to chtěl zkusit, ale zranění, které si přivodil v Mramoticích by v tomto těžkém zápase ještě zhoršil a tak raději střídal. Do hry se dostal Cejpek, který se hned za okamžik ocitl ve vyložené šanci, když mu Karbus posadil balón přímo na hlavu před prázdnou bránu. Ten jej však špatně trefil (zádama) a míč skončil vedle. Za nedlouho potom se znovu ozvali domácí, když centr do šestnáctky uklidil domácí útočník do branky. Ta však pro postavení hráče v ofsajdu nemohla být uznána. Hráč to sice nesl velice nelibě, ale nechal se rozhodit úplně zbytečně, kdyby se zeptal diváku naproti (když nevěřil mě) museli by mu to potvrdit. No a pak přišla zase naše chvilka. Kyca dostal ideální přihrávku, ani nevím od koho a tváří v tvář golmanu trefil bezpečně přímo ligově a bylo vyrovnáno. Ke konci jak už se to stává pomalu zvykem přišla jediná slabá chvilka naší obrany, když si stoper řekl o balon z výkopu, bek mu jej pustil, ale vysoký útočník byl vyšší a rychlejší a hlavičkoval nad vyběhnutým gološem a bylo to 2:1. Ten samý hráč si ještě vzápětí naběhl na centrovaný balón, ale v těžké situaci netrefil přesně. Šlo se do kabin a my si trochu vyříkali co a jak a nabrali potřebné síly a někdo si ještě vytáhl šponu z palce, která jej limitovala v běhání :-), to jsem ještě nezažil :-). V druhé půlce jsme hru otevřeli a přidali několik střídání, hru jsme trochu oživili a vzhledem k tomu, že soupeřovo střídání bylo spíše k horšímu, cítili jsme šanci na vstřelení gólu. Soupeři se podařilo dostat jednou do vyložené šance, když protiútok do otevřené branky nezakončil domácí hráč vůbec dobře, ba dokonce netrefil ani oblast třech tyčí (no na mě se už vymlouvat nemohl, v ofsajdu nebyl tak hrál). Nám se podařilo vstřelit podobnou branku jako byla ta soupeřova. Zatímco parádní Kycova rána ještě skončila za přihlížení golmana na tyči, následně už Blekoš hodil dlouhý aut před bránu, Karel udělal místo a Franta trefil balón kolínkem k tyči (taky se domácí obrana špatně domluvila). Tato situace nám trochu přidala sil do závěrečných minut, kdy jsme očekávali tlak soupeře, který však zbrzdilo jako obvykle vyloučení domácího borce, který neměl pod kontrolou svoje nervové pochody a tak oslabil svůj tým. My jsme ale nabídku nedokázali využít a byť bylo do konce zápasu ještě 10 minut, branku jsme nedali. Soupeř měl k závěru několik centrů a rohový kop, tyto jsme však buď kontrolovali, nebo jej hráč poslal mimo hřiště a tak jsme se mohli rozejít podle mého spravedlivou remízou. Na závěr bych chtěl poděkovat našim příznivcům, kteří si v hojném počtu našli cestu na toto utkání a byli tím dvanáctým hráčem na hřišti. Na oplátku viděli derby se vším všudy, kdy zápas měl svůj náboj a zápletky jak to má být a my po zápase měli co zapíjet na pouťovém posezení.

PS : tentokrát trochu více textu, ale derby si to zaslouží